V roce 1894 uveřejnil časopis Photographische Rundschau, že "v Evropě není žádného knížecího domu, v němž by se nenašel alespoň jeden fotoamatér". Aktivity urozených fotoamatérů v 19. století do jisté míry předznamenaly, jakým směrem se bude amatérská fotografie ubírat. Fenomén fotografujících šlechticů zůstal v tuzemských dějinách fotografie nicméně doposud neprobádán. Kniha "Fotografové šlechtici v zemích Koruny české" je prvním hlubším pokusem o interpretaci této kapitoly dějin fotografie. Základem publikace je studium historického fotografického materiálu v depozitářích Národního památkového ústavu a ve Státních oblastních archivech. První kapitoly v publikaci, která je ohraničena rokem 1918, se věnují změně ve vnímání volného času, spojené s pořizováním obrazového záznamu, a fotografické technice, kterou šlechtici - fotografové používali. Jádrem knihy jsou medailonky téměř čtyřiceti šlechticů a šlechtičen, amatérských fotografů a fotografek. Jejich tvorba je interpretována v souvztažnosti s profesionálními soudobými fotografy. Publikace obsahuje také přehled aristokratů, v jejichž případě existují dílčí informace o tom, že se fotografii věnovali, ale bez možnosti hlubšího zkoumání. Českoanglická jazyková mutace byla zvolena s přihlédnutím ke kosmopolitismu šlechty i snahou zpřístupnit informace zahraniční odborné i laické veřejnosti.