O existenci útržkovitých deníkových záznamů, přibližujících nejbolestivější setkání Václava Havla s represivními složkami komunistické moci, neměl dlouho nikdo ponětí. Sám Václav Havel se o nich nikde nezmiňoval a ani v rozhovorech s nejbližšími se ke své vězeňské zkušenosti příliš nevracel.

K jejich objevení došlo až před necelými dvěma lety, kdy David Dušek začal pořádat pozůstalost svého dědečka Zdeňka Urbánka - překladatele, esejisty a celoživotního rádce a přítele Václava Havla. V jedné z krabic s písemnostmi nalezl diář s poznámkami, jejichž rukopis se nápadně podobal písmu Václava Havla. Svou domněnku se rozhodl zkonzultovat s Annou Freimanovou, která byla s Václavem Havlem v úzkém kontaktu již od 80. let, a fantastický objev byl na světě: nezpochybnitelně autentická výpověď obviněného ve vyšetřovací vazbě.

Krátce nato Dušek oslovil další tři blízké spolupracovníky Václava Havla - filozofa Martina Palouše, kanadského překladatele Paula Wilsona a diplomata a psychologa Michaela Žantovského - s prosbou o napsání esejů, které by Havlovy zápisky, nezřídka zkratkovité, pomohly rozkrýt a ozřejmit. Právě takto vznikl koncept knihy Václav Havel: Zápisky obviněného.

"Diář z jednoho z nejdramatičtějších období v Havlově životě přispívá k lepšímu chápání cíleného útoku moci na nekonformního spisovatele, jeho tehdejšího duševního rozpoložení, jeho myšlenkového i společenského okruhu a mučivého dilematu, před nějž byl postaven," řekl spoluautor knihy, Havlův životopisec a ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský.