Monografie Michala Švece zkoumá vybrané aspekty fungování komunálního politického systému v Praze v meziválečném období. Po institucionálním vymezení organizace Velké Prahy a volebního systému pro obecní volby jsou představeni hlavní političtí aktéři. Pražské komunální volby v letech 1923–1938 autor podrobuje jak analýze celkové, tak na úrovni obvodů; poté soustřeďuje pozornost k volebním kampaním, tvorbě volebních koalic i volební geografii. Kapitola, která je věnována volbám primátora a kolektivních obecních orgánů, vypovídá rovněž o kooperaci či soupeření stran zastoupených na Staroměstské radnici. Text doplňuje řada přehledových tabulek i map.
Michal Švec si zvolil téma na pomezí historie a politologie, které je svým záběrem a ohraničením zcela původní a zároveň velmi pracné. Svým zaměřením i kombinací přístupů jde zároveň o práci naprosto originální.
Autor musel za účelem zpracování tématu dohledat a prostudovat řadu historických dokumentů. Hlavní metodou pro zpracování první, spíše historické části práce (model veřejné správy, instituce, volební systém), byla analýza širokého spektra archivních dokumentů a periodik, jejichž výběr autor vhodně zdůvodňuje a zároveň (což není obvyklé ani samozřejmé) kriticky vyhodnocuje a správně interpretuje. Zahrnuté zdroje umožňují plasticky zachytit nejen historické události pražské komunální politiky, ale i její procesní aspekty - stranický systém a jeho aktéry, funkční model politického systému a jeho soutěživost, stejně jako interakci jednotlivých aktérů a koaliční vztahy.
Metodologicky velmi cennou částí práce je aplikace politologických teorií na zachycený historický úsek pražské komunální politiky. Autor získané poznatky zasazuje do kontextu teorie volebních a stranických systémů, analyzuje funkční model komunálního politického systému včetně tvorby koalic a vymezení opozice. Autor vhodně volí a správně aplikuje metodologické postupy, brilantně rekonstruuje historický obraz komunálního politického systému Prahy a ten dokáže politologicky interpretovat.
Kombinace volby politologického přístupu k historickému materiálu je vždy garancí vysoké pracnosti a interpretačních rizik. Michal Švec se však s obojím vyrovnal obdivuhodně. Autor významně přispívá ke zlepšení stavu poznání prvorepublikové pražské komunální scény, přičemž rizika vyplývající z kombinace politologického a historického přístupu dokáže přetavit ve svoji výhodu.
Z recenzního posudku: Petr Jüptner