Monografie je věnovaná přínosu tělesné výchovy a sportu české národní emancipaci v období od vzniku sokolské organizace v roce 1862 až do první světové války, kdy byla zakázaná činnost České obce sokolské, Českého olympijského výboru a fotbalové asociace.
Ke konci 19. století již Sokol dominuje českému spolkovému životu a díky široké členské základně a mnohostranné činnosti je jeho přínos k vytváření české národní společnosti zcela mimořádný.
Podobně ojedinělá je také od přelomu 19. a 20. století mise českých olympioniků, kterým se podařilo důstojně a úspěšně prezentovat na celosvětové scéně český národ jako samostatný a rovnocenný s velkými národy reprezentujícími mocné státy.
Český sport od svých počátků udává ve stálém soutěžení i hašteření s rakouskoněmeckými sportovci tón sportovnímu životu podunajské monarchie a čtenáři jsou přiblížena jeho stěžejní odvětví. Jedná se o veslování, přičemž veslaři jsou průkopníky nejen národně laděného sportu, ale také klubové identity, cyklistiku, která na konci 19. století překračuje klubový rámec a kolo láká k turistice tisíce neorganizovaných sportovců, a fotbalu, jenž ve stejné době proniká na výsluní divácké popularity.

Předkládaná monografie prof. Waice Tělovýchova a sport ve službách české národní emancipace o rozsahu 194 stran textu, je obsáhlým odborným příspěvkem k počátkům naší tělesné výchovy a sportu. Není jistě náhodou, že vychází v době kdy oslavujeme 150 let od založení sokolské organizace která byla jednou z hlavních hybných sil českého národně emancipačního hnutí. Z tohoto hlediska je časování takto zaměřené monografie velmi šťastné Je jistě nanejvýš žádoucí si při této příležitosti připomenout úsilí našich předků o zrovnoprávnění s rakouskými Němci a zejména pak roli jež v tomto úsilí hrála sokolská organizace a český sport. Na druhou stranu nám umožňuje tento dlouhý časový odstup zbavit se po dlouhou dobu v naší historiografii prezentovaných klišé jež pasovala Rakousko (myšleno zde Předlitavsko) do role tuhého potlačovatele jakýchkoliv českých emancipačních snah, či dokonce Rakousko označovala jako žalář národů. Autor zde prezentuje Předlitavsko jako zemi spějící k moderní občanské společnosti, ale na druhou stranu prezentuje často velmi protichůdné aspirace Čechů a Rakušanů, kteří v mnoha společenských fenoménech nemohli nalézt společnou řeč. V tomto ohledu (ale i celkově) autor staví text povětšině nevtíravé, opírá jej o množství doložených a pečlivě odkazovaných historických faktů (jak všeobecně známých, tak i dosud historicky neinterpretovaných), pasuje se většinou do role jakéhosi průvodce problematikou a vytvoření konečného názoru na společenské klima ve kterém docházelo k českým emancipačním snahám v kontextu tělesné výchovy a sportu nechává na čtenáři. S většinou prezentovaných a pečlivě odkázaných faktů a tvrzení (460 odkazů a poznámek) lze jen velmi těžko polemizovat (alespoň při pohledu z české strany, či alespoň neutrální půdy). Stejně tak velkou důvěru skýtá snad až příliš rozsáhlý seznam pramenů a literatury.
Z metodologického hlediska je práce zvládnuta velmi dobře. O tom vypovídá obrovský rozsah referenčních pramenů a jejich vlastní využití v textu i vytvoření podrobného jmenného rejstříku (který jistě bude doplněn stránkováním po zalomení textu a jeho korekturách). Největší hodnotu práce vidím ve značně rozsáhlé a fundované faktografii.

Z recenzního posudku: Doc. PaedDr. Jan Štumbauer, CSc.

Ukázka z e-knihy