Básnická sbírka Karla Šiktance Zimoviště obsahuje básně z let 1998–2002. „Básník všedního dne“ v nich strhujícím způsobem ukazuje, že ani počátkem nového tisíciletí neztratil nic za své schopnosti zachytit prostřednictvím pomíjivé přítomnosti tvář krajiny, v níž žijeme, a která navzdory všemu zůstává naším domovem.
NAIVNÍM TAHEM
ASI, ASI
V DÁLCE SKVOST POHOŘí
Jednou k půlnoci...
JAKÁSI CITLIVOST
ACH, ÁZIJE
A co když ta staroba zdejší
ČTYŘI NA JEDNOHO
AVIGNON
Někdy strach o hlavu
DROBNÉ INCIDENTY
Ledově modré maso moře
NA BRONZOVOU VEJŠKU
VŠEMI ZUBY
UNÉSTI SE
Jak si tě to táhne z kola
CELOU VĚČNOST
ČISTEC
CELOU VĚCNOST
TVÁŘ OBCE ZHRUBLA. ALE
běloby zahrad cpou se přímo z tub, sníh
jak by s rozmachem do lesů zakresloval dveře.
Šíf pivní pěnou.
A svícny čas v té bíle vytřeštěné ulici:
staniol, háčkované dečky, slaměnková suť...
a v koncích na nebi (sněhovým lepidlem)
všichni mexičtí svatí!
Famózní!
Šlapem do toho,
šlajfujem smykem až to kape z muk -
přimrzlá konev jak reklamní lízátko -
za fortnou zámku (různobarevnýma očima)
hledí dvě brauny a páv...
Kde je tu čestný dvůr?
Kde grotta, Pane?
A kde ten mladý muž s hlasitě tlukoucím srdcem?
Klopýt jsem o závěj - má žena ve vání
lekle se ohnala: gigantická miniatura něhy,
které se přitížilo.
Přezimující čluny
a má noční zvěř nabývají na věrohodnosti.
A tušený šat živlů. Těžký v záhybech.
Natěsno vzpřímen někde blízko mě. (Vípámbu
na kom visí? Komu přiléhá?) (A snad ho
někdo má jenom tak přes ruku?)
klekám mu k patám, pnu se po cípech,
po letmých nápovědách těla:
obřad první trávy, otvírání lesa,
a soumrak v Brixenu, jak mlčky rozbaluje svý
tvrdý cukrátka,
a Kolář kupuje Blatnému písanku...
a dítě usedlo madoně do klína - a svět se
pod ním vláčně rozděluje vedví!
Topoly v revíru
v hedvábném papíru,
ve veliké tlusté ženě zasmálo se děvče.
Zlověst má sněhovky. Však lesní školky
v nečasích řítí se houfem z hor jak cyklistický
závod...
ano, toť jediný ostatek na zítra:
vyhlížet přes plot slastný návrat barvy!
Jediné do špičky
plesové střevíčky.
Pláč dospělého muže (hrubá pravopisná chyba
v bledě sličném rukopisu zimy)
stojí v poli, odstrojený,
stojí, civí ke stavením celou dlouhou věčnost.
