Vztah člověka k přírodě je tématem povýtce aktuálním již proto, že dopady našeho zacházení s přírodou pociťujeme čím dál silněji. Skutečné morální jednání nemůže být založené pouze na prospěchu či ekonomických důvodech. O jaké důvody by mělo jít, to je tématem knihy Etika a příroda.
Autorka představuje přístupy zdůvodňující úctu k přírodě a její ochranu dobrem člověka i přístupy, které akcentují svébytnost přírody a potřebu chránit ji kvůli ní samé. Spolu s nimi tak otevírá celou řadu otázek: Je lidská perspektiva limitující pro dostatečnou ochranu a respekt vůči přírodě? Vede antropocentrický postoj nutně k představě nadřazenosti nad přírodou? Máme mít morální ohledy vůči přírodě samotné? Znamená neantropocentrický přístup popření lidské výjimečnosti? Dovoluje nám upřednostnit zvíře před člověkem? Má příroda sama svoji vlastní hodnotu nezávislou na našem hodnocení? Co by bylo nositelem této hodnoty: cítící zvířata, jednotlivé organismy nebo celek přírody? Kde se nachází ona hranice, která určuje, vůči čemu máme mít morální ohledy?
Autorka představuje přehledně jak jednotlivé pozice, tak také námitky vůči nim. Přesvědčivě dokládá, že etika ve vztahu k přírodě je celým komplexem problémů, které zřejmě nelze vyřešit přijetím jediného přístupu. Odpověď na otázku, proč brát morální ohledy na přírodu, může mít tedy nakonec více řešení, stejně jako rovnice kořenů.