Předložená studie se snaží o interpretaci patrně nejobtížnější myšlenky Nietzscheho filosofie myšlenky věčného návratu téhož.

Práce usiluje na třech historicky stanovitelných pasážích zNietzscheho
veřejných i soukromých spisů o filosofickou tematizaci na základě metody
hermeneutické fenomenologie.

Věčný návrat téhož se tak ukazuje být základním
ontologickým principem, který představuje Nietzscheho odpověď na základní
otázku metafyziky: co je jsoucno jakožto jsoucí? Jakožto významové určení
pojmu bytí je myšlenka věčného návratu téhož dále interpretována
zhlediska vnitřní provázanosti bytí, času a člověka. Proto se obsáhle
zohledňují konkrétní typy lidských nálad, jež mají funkci zpřístupňující
zkušenosti sfenoménem věčného návratu téhož.