V současné době není na trhu k dispozici žádný moderní odborný text pojednávající uceleně o příčinách a mechanizmech vzniku vrozených vad u člověka z pohledu klinického a experimentálního teratologa. Pokusili jsme se tuto mezeru zaplnit a upozornit na to, že vrozená vada u člověka nevzniká pouze na základě příčin genetických, ale i na základě působění nebezpečných exogenních faktorů. Cílem tohoto textu je seznámit studenty se základními principy teratogeneze, jejichž pochopení vrhá nové světlo na dosavadní interpretaci výsledků epidemiologických studií a především na možnosti účinné primární prevence vrozených vad. Soustředit se však pouze na problemtiku prevence zjevných vrozených vad by bylo velkou chybou. Autoři textu dokládají, že prenatální poškození vývoje zárodků se vždy nemusí manifestovat jako viditelná vrozená vada. Na základě dnešních poznatků lze předpokládat, že prenatálně oslabený jedinec (tj. jedinec vystavený v prenatálním období vývoje podprahovému působení škodlivých faktorů) může v dospělosti vykazovat známky poškození organismu již v mladším věku v důsledku předčasného vyčerpání rezerv pro kompenzaci nepříznivých účinků škodlivých faktorů zevního prostředí. S tím pak může souviset vznik predispozice pro taková onemocnění, jako jsou alergie, nádorová bujení či kardiovaskulární choroby. Tato onemocnění stále více zatěžují společnost v rozvinutých zemích, přičemž jen u limitovaného počtu jedinců je predispozice k onemocnění spojena s rodinnou (dědičnou) zátěží. Kvalita průběhu prenatálního vývoje tak úzce souvisí s kvalitou nové generace a dalšího vývoje lidské populace.