Dílo Jeana Piageta, zakladatele vývojovépsychologie,
lze konzistentně vykládat nejen jako psychologické, ale také pedagogické,
sociologické či biologické. Páteří jeho díla však je projekt genetické
epistemologie. Ta je prezentována jako plnohodnotná koncepce, která navazuje na
tradiční noetické otázky, nabízí jejich řešení slučitelné s poznatky vědy
20.století a má své místo nejen vdějinách filosofie, ale i
v současných diskusích na polích teorie poznání a filosofie vědy.Genetická
epistemologie je pokusem o interdisciplinární přístup kproblematice
poznání na všech jeho úrovních. Tento interdisciplinární (tj. vpraxi
institucionálně nestabilní) charakter je jednou zpříčin, proč je
genetická epistemologie přehlížena ze strany filosofů jako psychologismus a
redukcionismu a ze strany psychologů jako filosofie.Mezi
nejdůležitější metody genetické epistemologie patří studium psychogeneze
poznávacích schopností a základních pojmů. Pro porozumění Piagetově filosofické
koncepci je nezbytná znalost jeho psychologické teorie a naopak, neboť jeho
psychologie by nevznikla bez projektu genetické epistemologie. Oběma stránkám
jeho díla, psychologické i filosofické, je vpráci věnována náležitá
pozornost.V prvních
dvou kapitolách je obsahově a metodologicky vymezena genetická epistemologie,
charakterizován její vztah k psychologii a vyloženy základní pojmy Piagetovy
teorie poznání. Ve třetí kapitole je objasněna návaznost Piagetova díla na tradiční filosofické problémy, čtvrtá část
seznamuje smechanismy geneze a fungování operačních struktur subjektu.
Následující dvě části ukazují, jak může vypadat geneticko-epistemologická
analýza vybraných matematických a fyzikálních pojmů, závěrečná kapitola
představuje genetickou epistemologii jako relevantní koncepci filosofie vědy
20. století.Předkládaná práce je určena studentům
psychologických a filosofických oborů a odborníkům zabývajících se problémy
kognitivních procesů, teorie poznání, filosofie vědy.