Zatímco předchozí kniha vzpomínek Otvírání paměti (Karolinum 2005) byla v prvé řadě věnována hudbě samé, zasvětil Pavel Jurkovič svoji další knížku vzpomínkám na různé pedagogické cesty, jimiž se ubíral a především na výchovu hudební, které se v životě věnoval. Kniha Na cestách k hudbě a s hudbou je tedy "jakousi recepturou, kudy a jak se ubírat, aby cesta nebyla příliš trnitá, a to všecko na základě vlastní zkušenosti žákovské a učitelské".

Vyzvání na cestu
Přípravy na cestu
Osiřelo dítě
Jak, z čeho a kde roste hudba
Hudba pro děti
Schola ludus
Na nástroj se hraje
Umění poslouchat hudbu
Hudba pro oči
Na mých cestách k hudbě
Na cestách s hudbou
Křížová cesta aneb Na cestách po horizontále a vertikále
Šťastnou cestu ke kráse
Literatura a prameny

Uvedená publikace má 13 kapitol, rozsah 47 stran (po 50 řádcích). Je prostoupena řadou citátů u začátku kapitol (velmi často J. A. Komenský). Tím dostává kniha pestrost a vzdušnost.
Pavel Jurkovič je nesmírně pilný autor, jeho životní dílo má neuvěřitelný rozsah, dotýká se skladatelské a interpretační sféry, je tvůrcem poezie, esejů, trochu i hercem, hudebním publicistou, popularizátorem a nad jiné zkušeným pedagogem. Jeho životní záběr shrnuje nedávno vydaná publikace Otevírání paměti. Dnes recenzovaný text lze označit jako jakýsi druhý díl jeho pamětí, pokračování těchto pamětí anebo přesněji řečeno, pohled na možnosti hudby v lidském životě a na úkoly pedagoga v této oblasti.
Pedagogický akcent není nikterak manifestačně zdůrazňován, je nenásilně přibližován nejednou s esejistickou poetikou a s přirozeností. To je veliký klad textu.
Dalším přínosemje vybízení khudební aktivitě, ke zpěvu, k jakémukoliv dalšímu druhu muzicírování. To považuji za velice důležité, byť to není úplně moderní. Jurkovič záměrně není moderní, ztradice vybírá to, co je živé a co je potřebné. Je mně to osobně velmi sympatické.
Knihou prolíná i tolerance, autor nezavrhuje pop, rock, zmiňuje se velice kladně o Ježkovi, Šlitrovi, Suchém, což není pochopitelně nic zvláštního, ale ukazuje to šíři pohledu na nejrůznější druhy hudby. Velmi důležitý je vztah k lidové písní. Soustřeďuje pozornost nejen na její hudební tvář, ale i na krásu literární.
Kniha má i určitý étos, který nenápadně prolíná všechny kapitoly: je to víra v tvořivost dětí, víra v možnost jejich tvarování, kladný vztah k nim a to i k těm, které nejsou pro hudbu primérně disponovány. V tomto směru povzbuzuje pedagogy a dává jim i řadu praktických podnětů.
S tím souvisí i celkový tón textu: vlídnost, kladný vztah k člověku. Nementoruje, nemoralizuje, vybízí k tvořivosti.
Rád bych podtrhl i nádherný jazyk, chutnou češtinu, neotřelý literární projev.
Dvě drobné poznámky technické: na str.27 se píše o "nočním přepadení". Nám staršímje jasné, že šlo o komunistickou Státní bezpečnost, ale z textu to jiným nebude jasné. Navrhuji tuto větu přesněji formulovat a doplnit.
Na str. 26 a 40 se hovoří o neumách (stará notace) jako o hranaté notaci. Netroufám si tak velkému odborníkovi tuto informaci komentovat, ale kladu otázku: většina neum nebyla zapisována hranatou notací (to už byla nota quadrata) a minimálně na čtyřlinkové osnově. Nechť to autor uváží.
Z recenzního posudku: PhDr. Jiří Pilka