Publikace obsahuje vzpomínky bývalých spolupracovníků a žáků na významného českého epidemiologa a mikrobiologa profesora Karla Rašku (1909-1987).
Předmluva
E. Aldová: Nikdo není doma prorokem
M. Brůčková: Hrst vzpomínek na profesora Rašku
M. Daniel: Neznámá nákaza
Z. Frühbauer: V baroku se nosily krejzlíky, teď se nosí kandidatury
I. Hána: Byla to veliká osobnost
J. Havlíček: Byl spiritus movens práce v ústavě
J. Helcl: Byl epidemiologem světové úrovně
J. Hübner: Taková osobnost v boji s infekčními nemocemi se již neobjevila
V. Janout: Pracoval ve SZO, ale nezapomínal na domácí problémy
J. Jelínková: Jakožto Váš žák, posléze tovaryš a nikdy mistr
Z. Ježek: Zakladatel moderní československé epidemiologie
J. Kolář: Dlužíme mu mnoho za to, co udělal pro lidstvo
D. Lím: To byl náš profesor, náš Raška nebo někdy i náš starej
J. Manych a J. Manychová: Byl to epidemiolog světového formátu, člověk rovny, čestný a statečný
K. Markvart a J. Sejda: Starám se o své mladé, posílám je ven a posvěcuji jejich práce
D. Matějovská: Vzpomínka dlouholeté žákyně a spolupracovnice
E. Pávková: Jsem vděčná osudu, že jsem mohla pracovat v jeho blízkosti
F. Polanský: Z mého učitele a rádce se profesor Raška stal mým dobrým přítelem
V. Príkazský: Spomienky na mojho učiteľa
J. Radkovský: Boj proti tuberkulóze
I. Raška: Tatínek
D. Slonim: Jeho nejhorší vlastnost? Byl velmi hodný člověk
J. Strauss: Vůdčí epidemiologická osobnost u nás i v zahraničí
V. Šerý: Raškova koncepce vedla během 10 let k vymýcení neštovic
V. Sourek: Za dobré skutky pro svoji vlast se mu dostalo ?zasloužené odměny"
H. Šrámová: V lavicích jsme znehybněli, jak jsme hltali každé jeho slovo
E. Švandová: Vzpomínka ?té mladé ze statistiky"
B . Tůmová: Vzpomínky na ?zlatou éru" v aktivitě ústavu i dosažených výsledcích
F. Výmola: Život s Raškou byl detektivkou
M. Zástěra: Sejde z očí, sejde z mysli
V. Zikmund: Světová eradikace pravých neštovic byla jeho ?dítě"
K. Raška, junior: Poznámky ke vzpomínkám na otce od lidí kolem něho.
I. Raška: Memento
Výčet hlavních zásluh prof. Rašky
Se sborníky, v nichž žáci a spolupracovníci vzpomínají na nějakou významnou osobnost oboru, bývá často značný problém. Když pak jako sestavovatel vystupuje potomek nebo vdovec či vdova, problémy se většinou stupňují. Knihu Vzpomínky na Karla Rašku, zakladatele moderní československé epidemiologie (edd. Eva Aldová - Karel Markvart -Ivan Raška - Eva Švandová - Běla Tůmová; Karolinum, Praha 2005) postihla přesně taková kombinace. Vzniklá publikace představuje změť nejrůznějších textů velmi rozličné délky a hloubky, která má sloužit k jednoznačné glorifikaci významné, ale zároveři v některých otázkách kontroverzní osobnosti československé lékařské vědy. Snad by bylo možné považovat za úspěch, kdyby kniha obrátila pozornost na Raškovo působení a přispěla nějak k odborné diskusi o jeho významu a odkazu. Ale obávám se, že k podobné iniciační úloze glorifikační vzpomínkové publikace určeny nejsou. Sborník se díky takřka nulové redakci jednotlivých příspěvků dá využít k analýze různých typů vzpomínek na stejnou událost, případně na stejnou skutečnost, ani to však asi editoři příliš neplánovali. Chtěli si prostě zavzpomínat na svého učitele, šéfa, spolupracovníka či otce a vydali to tiskem. No, koneckonců, proč ne, když si myslí, že právě takový sborník Karla Rašku uctí a zajistí mu místo mezi velikány české vědy. Já o podobném účinku pochybuji.
(fra), Kuděj 1/2006, str. 113
